Jak Může Být Obvyklý Pohyb Děsivý?

Naší základní dovednosti navazovat vztahy s lidmi a používat předměty předchází velmi důležitá schopnost reagovat na gravitaci a propojit naše tělo s prostorem kolem nás. Tento vjem pocházející z vestibulárního systému je klíčovým a zásadním aspektem, který má na starosti pocit bezpečí a pohodu v okolním světě.

U kojenců se začíná rozvíjet pocit důvěry, když se pohybují světem a jejich nervový systém poskytuje přesné informace o směru, kterým se vydají, jak rychle nebo pomalu se pohybují a v jaké pozici je jejich hlava. Jsou schopni vnímat, kdy se mění poloha hlavy, a to stimulací části vestibulárního systému, která reaguje na zemskou přitažlivost.

Děti, které nevnímají gravitaci obvyklým způsobem, se často velmi obávají pohybu, výšek a/nebo změny polohy hlavy. Tento problém nazvala Dr. Jean Ayres, zakladatelka teorie a praxe Ayres Senzorické Integrace® „gravitační nejistotou”. Většina z nás si dokáže představit, že se cítí ohroženě tím, že stojí na okraji římsy, která je velmi vysoká nebo když se pohybujeme tak rychle, že nedokážeme rozlišit nahoru a dolů a cítíme se dezorientovaní. U některých jedinců však i nepatrné změny výšky nebo polohy vytvářejí extrémní pocit dezorientace, strachu a úzkosti.

I když se to může zdát obtížné, představme si strach, který bychom mohli cítit, když stojíme na vysoké římse. Pokud nemůžeme důvěřovat svému tělu, když se pohybujeme prostorem, bylo by velmi obtížné věřit někomu nebo něčemu jinému. Protože je obtížné tomuto problému porozumět, může se často zdát, že někdo, kdo zažívá gravitační nejistotu, má psychický problém nebo problém s chováním. Základ této poruchy však souvisí s neefektivní smyslovou integrací. Je však snadné si představit, jak by se psychické problémy nebo problémy s chováním mohly vyvinout ze zkušeností, které vytvářejí takové nepohodlí v každodenních činnostech.

Většina dětí prochází vývojovým obdobím, kdy na některé druhy pohybu nebo výšky reagují poněkud ustrašeně. Existuje také mnoho individuálních rozdílů ve způsobu, jakým lidé reagují na výšky a na rychlý pohyb. Když se však reakce na výšku nebo pohyb, které obvykle nevnímáme nebo nejsou obtěžující, stanou extrémními, nebo když začnou narušovat schopnost, účastnit se činností, může nastat problém.